Můžete být sebelepším řidičem. Můžete zvládat jízdu na sněhu a ledu, můžete umět ovládat svůj vůz v situacích, kdy by jiní už jen křičeli a zakrývali si oči. Co když ale, zrovna takový řidič se právě řítí proti vám. Svému vozu už dávno nevládne, a jen se modlí, aby náraz nezpůsobil příliš škody. Zkušeně vyhodnocujete situaci, bleskem vypočítáte, kde se protijedoucí vůz bude za chvíli nacházet a rychlými, leč klidnými, pohyby volantem mu volníte cestu.
Zabráníte nejen čelnímu střetu, ale i jakémukoliv kontaktu s protijedoucím vozem. Jediné mínus z jinak dobře zvládnuté situace je, že jste se sám ocitl tak trochu mimo vozovku.
Přesněji jste svůj vůz umístili na takovou tu sněhovou bariéru, kterou po sobě nechávají vozy, co odstraňují ze silnice sníh. Co teď?
Jen co se uklidníte, se vydejte na obhlídku situace. Zjistěte, jestli posádka vozu, co jela v protisměru a co celou lapálii způsobila, nepotřebuje pomoc. Pokud ne, dejte se do prací na vyproštění vašeho vozu. Ze všeho nejdřív musíte posoudit, jestli budete potřebovat jen lopatu, nebo zda budete muset nasadit i sněhové řetězy.
Pokud váš vůz sedí na hromadě sněhu tak vysoko, že má odlehčená kola, budete potřebovat pravděpodobně, aby při jejich záběru měla co největší oporu. Proto bude nutné sněhové řetězy nasadit. Když naopak sníh vůz před sebou jen odhrnul a do hlubšího sněhu se kola dostala až mimo hromadu sněhu, měla by nám postačit lopatka.
Lopatku použijeme k vytvoření jakýchsi žlábků v hlubokém sněhu a to před všemi čtyřmi koly. Nestačí pracovat jen před poháněnou nápravou. Ostatní kola přece také musí překonávat odpor hlubokého sněhu.
Žlábky budujeme v mírném oblouku směřujícím k silnici, nebo k místu kde již není tak hluboký sníh. Nemusíme kopat žádné dlouhé stavby. Musíme však odhadnout, jakou dráhu bude vůz potřebovat k tomu, aby dosáhnul potřebnou rychlost, dostačující překonání zbývající bariéry vlastní kinetickou energií. Obvykle stačí dva až tři metry.
Pokud máme hotovo, sedneme do vozu. Rozjíždíme se za vyšších otáček motoru, ale na druhý rychlostní stupeň. Přenos síly není tak tvrdý, jako když bychom zařadili jedničku a rozjezd je plynulejší. Jde nám o to, aby kola neztratili na sněhu adhezi. Protočení kol je naprosto kontraproduktivní. Nepomůže, naopak se kola zaboří hlouběji do sněhu.
Po té co vyprostíme náš vůz ze sevření sněhové bariéry, se vrátíme na místo a zkontrolujeme, zda jsme na místě nenechali nějaké platové kryty a díly. Rády se ve sněhu uvolňují. Tak ať vám nevznikne zbytečně škoda.
K čemu zimní výbava, když ji neumíte používat? K ničemu!
